Potřebuj cokoliv & mluv o tom

Tento článek bude o spojení několika věcí, které mám obzvlášť ráda. Co byste možná dle názvu nečekali, bude o kaligrafii, pak taky o hravosti, psychologii, komunikaci a o chytrém pomocníkovi pro každý den.

Když jsme v rámci jedné seberozvojové skupiny zabrousili na téma vnímat/cítit/myslet, došlo mi, že se v tom pěkně topím a tápu. V mém okolí se emoce tak nějak obecně dost neprojevovaly a to jak ty pozitivní, tak i negativní. To v lepším případě. V tom horším byly potlačovány a to už byl větší průšvih. Jedna z otázek, co mě vždycky děsila bylo prosté „jak se máš?“ nedejbože „jak se cítíš?“. Dalo mi to fakt zabrat, abych vymyslela odpověď a byla s její objektivitou OK 😉 A to byly „jen“ pocity. Pak přišel těžší kalibr. CO POTŘEBUJEŠ? Od mala jsem byla vychovávaná spíš ke skromnosti a v módu hodné holčičky – někdo po tobě něco chce, tak neodmlouvej a udělej to. A najednou se mě někdo ptá, jak se cítím a co potřebuju? Přestože s těmito dotazy přišla i vlna příjemného, hladivého pocitu, byl tu i velký zmatek a já jsem potřebovala (!!!) pomocníka. A hezkého pomocníka, jak jinak 😀

Nejprve proběhla analýza.

Abych zjistila, jak se vlastně můžu cítit, bylo nutné mít seznam možných pocitů. Strejda google nabídl množství odkazů, ale nejvíc mne oslovil supr článek, který pro mne byl další inspirací a nabídl dokonce PDF ke stažení (inspirujte se i vy >>> ZDE <<<). Díky článku mi došlo, jak úzce souvisí mé emoce s mými potřebami.

Další fází bylo vymyslet použitelné provedení.

Nebyla bych to já, abych nemusela mít zas něco spešl :). Podoba kartiček, které bych si jen vytiskla nebyla nic pro mě. Tolik textu ovšem úplně svádělo k tomu ho využít na procvičení kaligrafie 🙂 Ono taky to, co projde rukou/pod rukou si hlava mnohem líp zapamatuje…prý…
A takto vznikly kartičky potřeb a pocitů na odřezky z tiskárny. Řeknu Vám, ke konci psaní už mě pekelně bolela ruka, no o to snáz šlo psaní kartiček typu „netrpělivost“, „zahlcení“ nebo „únava“ :).

• 

• 

• 

Každopádně teď jsem měla v ruce přes 100 kartiček a bylo mi jasné, že za pár dnů nebudu vědět, kam jsem je dala a tak skončí někde v zapomnění a to že nemůžu dopustit.

Úkol zněl tedy jasně – vytvořit něco, co budu mít denně na očích, bude se mi s tím dobře pracovat a taky bude se mi to líbit, žejo?! 🙂

Za skříní jsem našla starší zasklený obraz, jehož rám se nám domů ale vůbec nehodil, takže ihned dostal co proto. Chci říct – dostal nový, světle šedý akrylový kabátek ;). Dovnitř jsem pak udělala koláž z kartiček potřeb. A k čemu sklo? Dá se na něj skvěle psát fixkama na tabuli a tak si snadno informace aktualizovat!

A finální používání?

Původně jsem měla v úmyslu mít tuto pomůcku čistě pro sebe. Nakonec se ale ukázalo, že je to bezva nástroj i pro partnerské použití a komunikaci obecně. Takže na jednom háčku visí kartičky s pocity, které jsou jen takovým doplňkem, když přesně nevím, jak se vlastně cítím. Ty si prolistuju kdykoliv mám nejasno v pocitech. A jakmile zjistím, cože to vlastně pociťuju, tak si podle toho označím potřebu, kterou za pocitem najdu. Za rozladěním potřebu relaxu, za pnutím potřebu spolupráce, za hněvem potřebu sdílení atd. Hezky křížkem aktuální potřeby (ty se můžou i během hodiny proměňovat) a pak ty dlouhodobější kolečkem. Aby se to nepletlo, máme každý svou barvu (a muž, protože je taky rebel, tak dělá místo křížku hvězdičku :D).

Dává nám to možnost jak líp pochopit sami sebe, tak i možnost dopomoct k naplnění potřeby toho druhého.

A je to moc fajn, doporučuju vyzkoušet. I kdyby jste si jen vytiskli potřeby a zkusili „jednorázově“. Pak napište, jaké to bylo.

• 

• 

• 

• 

Kreativitě a komunikaci zdar 😉